Křeček syrský A JEHO CHOV
Křeček syrský, někdy též nazývaný jako zlatý, latinsky Mesocricetus auratus, je druh hlodavce z čeledi křečkovití. Ve volné přírodě je dle červeného seznamu IUCN zařazen do ohroženého taxonu (endangered), který čelí velkému riziku vyhynutí v blízké budoucnosti, pokud se nezmění podmínky jeho života.
Britský zoolog George Robert Waterhouse poprvé tento druh popsal v roce 1839. Ovšem teprve v roce 1930 byla v Sýrii odchycena samice s mláďaty, která byla posléze použita k rozmnožování v laboratorních podmínkách. Všichni doma chovají křečci jsou nejpravděpodobněji vzdálení potomci právě těchto křečků. Dospělý křeček zpravidla dosahuje délky těla okolo 13-19 cm a váhy okolo 120-220g. Samice bývají většinou větší než samečci. Délka života se pohybuje v průměru okolo 2 - 3 let. Postupným křížením a domestikací se u křečků objevila celá škála barev, znaků a typů srsti. Dle délky rozlišujeme dva typy srsti - krátkosrstou a dlouhosrstou variantu. Dlouhosrstý křeček je někdy laicky označován jako tzn. křeček medvědí. Co se týče vlastní struktury srsti máme klasickou (rovnou), saténovou (velmi lesklou) nebo rex (vlnitou). Kresby srsti buď páskování (pozn. křeček v barvě černá páskovaná je někdy laicky označován jako křeček panda), dominant spotted (dominantě tečkovaní, můžete se občas setkat s laickým označením dalmatin) nebo želvovinová (pouze u samic), existují i další kresby srsti, ale nejsou v chovu v České republice rozšíření - jmenujme si například šimlové, strakatí apod.. Samotných barev je u křečků několik desítek, jen tak pro příklad si uveďme např. černá, čokoládová, tmavá zlatá, medová, černožlutá, modrá, sobolí, lila, rezavá atp. Kompletní seznam barev včetně popisku najdete ve výstavních standardech Českého křeččího klubu. U samiček se první říje začíná projevovat velmi brzy (mezi 4. až 5. týdnem života). Poté se pravidelně vrací v průměru každé 4 dny. Březost trvá poměrně krátce, pouze 16 dní (někdy se uvádí rozmezí 15 - 18 dní, ale zpravidla matka rodí přesně 16. den březosti). Mláďata se rodí holá, slepá a hluchá. Jsou zcela závislá na péči matky. Ta je zahřívá a kojí, první dny matka opouští hnízdo opravdu jen na nezbytně dlouhou dobu. Ve vrhu je zpravidla 6 - 12 mláďat, matka může část mláďat sama zlikvidovat, pokud vycítí, že s mládětem není něco v pořádku - nebo naopak není něco v pořádku s matkou. Je to přirozené chování a chovatel by do toho v žádném případě neměl nijak zasahovat (např. se snažit takto malá mláďata sám dokrmovat). Pro křečka jsou typické tzv. "lícní torby", což jsou vlastně obrovské roztažitelné vaky táhnoucí se od tváří až po rameno, kam si křeček ukládá nasbíranou potravu. Mnohdy křeček nabízenou potravu ihned nesní, ale schová si ji do jedné z lícních toreb. V přírodě mu to umožňuje velmi rychle schraňovat zásoby na zimní nepříznivé období. V domácím podmínkách však tento instinkt nemizí a křeček si ukládá zásoby potravin v hnízdě případně v jiném místě (tzv. spižírně). V případě podávání čerstvé stravy je proto nutné dbát zvýšené pozornosti o jeho hnízdo, abyste předešli plesnivění zásob. Křeček syrský je výhradní samotář, není možné jej chovat v páru či dokonce ve skupinkách. V přírodě si vytváří vlastní teritoria, která si brání před vetřelci. Tolerují se pouze v období páření. Křeček zavřený v ubikaci nemá možnost úniku a proto všechny pokusy o seznámení sebou přináší pro zvířata obrovský stres. Zpravidla to dříve či později skončí krvavou rvačkou. Prosím, respektujte přirozené chování křečků a nepokoušejte je chovat společně. |
KřEČÍK DŽUNGARSKÝ A JEHO CHOV
Křečík džungarský, latinsky Phodopus sungorus, je druh hlodavce z čeledi křečkovití. Ve volné přírodě je dle červeného seznamu IUCN zařazen do málo dotčeného druhu (least concern), tzn. že jsou u něj jen velmi malé nebo žádné obavy z vyhynutí.
Poprvé byl tento druh křečíka popsán už v roce 1773 a to pruským zoologem Peterem Simonem Pallasem jako "myš", ale až v roce 1933 byl tento druh pojmenován tak, jak jej známe dnes. Dnes rozeznáváme dva velmi podobné druhy, a to křečíka džungarského a křečíka Campbellova.
Dospělý křečík zpravidla dosahuje délky těla okolo 7-9 cm a váhy okolo 35-70g. Samice bývají většinou větší než samečci. Délka života se pohybuje v průměru okolo 2 - 3 let.
Křečík džungarský je samotář, společně mohou žít pouze páry za účelem rozmnožení.
Poprvé byl tento druh křečíka popsán už v roce 1773 a to pruským zoologem Peterem Simonem Pallasem jako "myš", ale až v roce 1933 byl tento druh pojmenován tak, jak jej známe dnes. Dnes rozeznáváme dva velmi podobné druhy, a to křečíka džungarského a křečíka Campbellova.
Dospělý křečík zpravidla dosahuje délky těla okolo 7-9 cm a váhy okolo 35-70g. Samice bývají většinou větší než samečci. Délka života se pohybuje v průměru okolo 2 - 3 let.
Křečík džungarský je samotář, společně mohou žít pouze páry za účelem rozmnožení.